Jak se říká, kdo zaváhá nežere a jak je vidět, tak i nemiluje. Přidávám básničku o jednom takovém osudovém zaváhání. Doufám, že se Vám bude líbit a pobaví.
Zaváhal
Tak si myslím, řekl děda,
mocně přitom zadýmal
Mohu říci třikrát běda,
dlouho že jsem rozjímal
Nebyl jsem si vůbec jistý,
zda tu babku ulovím
Franta však byl tuze bystrý,
přišel za ní s cukrovím
Jak jsem starý, tak jsem hloupý,
horší než ten študáček
Já přec taky nejsem skoupý,
ani žádný chudáček
Svoji penzi bych jí svěřil,
k tomu srdce přihodil
S Frantou bych se klidně měřil,
šanci jsem však zahodil
Zatím, co jsem doma v koutku,
vzletnou řeč si piloval
Ukojil si soused choutku,
s babkou se on miloval
Poezie, krásná slůvka,
tvářím se jak učenec
Franta není žádný mluvka,
ale zdatný milenec