Hrátky s češtinou

Český jazyk je bohatý a kdo si s ním rozumí, tak s jeho pestrostí může pěkně kouzlit. Tady máte pár zajímavých ukázek.

Jestliže mladá žena je mladice,
tak silná musí být silnice,
když se brání - bránice
a když je rovná - rovnice.

A jestliže mnoho soch je sousoší,
pak tedy mnoho žen je soužení.

A to není všechno, ženský rod vzniká třeba koncovkou -ice:

Od slova krab je to krabice,
od slova had - hadice,
od berana beranice,
z čepu je čepice,
ze slepce slepice,
z jalovce jalovice,
z palce palice,
ze slunečníku slunečnice.
Rovník - rovnice,
poledník - polednice,
ručník - ručnice,
oběžník - oběžnice
a zimník - zimnice.

Jo, málokdo se v tom vyzná tak, jako já. Ženský rod vzniká i koncovkou -a.

Kos - kosa, patron - patrona,
rým - rýma, Váh - váha,
Nor - Nora, lup - lupa.
Kýl - kýla, vir - víra.

Když člověk přemýšlí, hned všechno jde, i třeba pohrát si s příponou -e.

Mandl - mandle, vůl - vůle,
Brusel - brusle, datel - datle.

Ale koncovky nejsou jenom -e, -a a -ice. Co takhle rošťák a roštěnka ?

Kopr - kopretina, mandarín - mandarinka,
herec - herka, růženec - Růženka,
jedlík - jedle, orient - orientace,
duch - duchna, stud - studna,
pes - psina.

Vdova po Norovi je ponorka,
po četníkovi - početnice,
manželka kata je Katka
a jejich děti kaťata.

A potom, málokdo má zdání o časování a skloňování.

Jablko, tyblko, onblko, myblko, vyblko, oniblko.
Fibych, Fybys, Fyby, Fybychom, Fybyste, Fyby.
Zeměkolule, ztebekoule, zněhokoule, znáskoule, zváskoule, znichkoule.
Město, toběsto, jemusto, námsto, vámsto, jimsto.

A pokud Ti to něco říká, v češtině je i matematika.

Například netopýr je bruttopýr mínus terrapýr,
stožár je dvěstěžár dělený dvěma
nebo třicetižár krát dvě plus ctyřicetižár.
Stodola je dvacetidola na druhou mínus třistadola,
Třinec je osminec bez pětince
a sedmikráska polovina čtrnáctikrásky.