Tak si dáme zase jednu básničku na pobavení. Nechci strašit, ale už mnoho dalších příspěvků nebude. Všechno musí jednou skončit a myslím, že už ta doba pomalu nastává.
Jarní víla
Viděl já jsem vílu jarní,
jak své krůčky v blátě marní
Slzy kapou na líčko,
moc si přeje sluníčko
Při tanečku ji to klouže,
místo mechu samá louže
Zmáčenou má sukničku,
zpívá smutnou písničku
Utěšit ji můžu stěží,
po obloze mraky běží
Tak ji pozvu do chaty,
námitky jsou uťaty
U krbu pak když se hřála,
nádherně se na mě smála
Na mé roky nedbala,
bez zábran se líbala
Kodex víly s chutí plení,
poctivost už třeba není
V rámci sexy osvěty,
chtějí nové náměty