Přidávám básničku o vzpouře na rybníku. Jo, i poklidný život vodnických manželů se občas dostane do krize a to se potom zvedají vlny i na malém kačáku. Musím ale uznat, že tentokrát má vodníkova manželka pravdu.
Vodníkova žena
Podívej se, milý muži,
i když tě mám ráda
Proč dál si mám ničit kůži,
bolí mě též záda
Ty počítáš hejna línů,
co připlula z Malše
Já tu peru tvoji špínu,
na stařičké valše
Celý den se povaluješ,
na vrbě jen sedíš
V rákosí se potuluješ,
pentliček si hledíš
Jsem tvá žena, nejsem otrok,
to ti říkám muži
Nestačí, když jednou za rok,
přineseš mi růži
U valchy se nechci sedřít,
tohle přece chápeš
Pokud budeš na mě šetřit,
po štěstí si šlapeš
Na půjčku nám pračku dají,
neboj se těch zmatků
Rusalky též doma mají,
novou automatku