Adam a Eva, Ráj a had pokušitel, všichni tenhle prastarý příběh známe. Nedalo mi, a tak jsem zase stvořil další básničku. Možná kapku neodpovídá původním textům, ale kdo ví, jestli odpovídají původní texty pravdě. Asi ne. Kdo ví, jaké bylo vlastně soužití těch dvou zakladatelů lidstva.
Adamův povzdech
Vyhnáni jsme z ráje byli,
za ten hříšek malý,
Dlouho jsme jen cudně žili,
jednou spolu spali
Vina naše prokázána,
marně slzy ronit
Brána je nám uzavřena,
pozdě bycha honit
Povolím vám milování,
lidstvo máte stvořit
Jenom žádné odříkání,
Eva bude rodit
Na sex pořád chuť mi sílí,
tělo si to žádá
Eva říká ne, můj milý,
moc mě bolí záda
Dneska záda, zítra hlava,
tohle pořád točí
Raráškům však lekce dává,
jen ji zmizím z očí
Neměl jsem dát na řešení,
proradného hada
Nepodlehl bych pokušení,
což je v ráji zrada
Moc rád bych se vrátil zpátky,
žil si pěkně v klidu
Nebaví mě s Evou hádky,
že tře se mnou bídu