Krátký život

3. červenec 2008 | 18.00 |
› 

Tenhle textík je vlastně shrnutí životní cesty jednoho spolehlivého ochránce. Jeho krátká životní pouť byly úspěšně završena a on sám zmizel v nenávratnu.

Sedm dní kondomu.


Jmenuji se Durex 3857/2000. Narodil jsem se před sedmi dny v jedné továrně na kondomy. Hned po narození jsem se seznámil se svými kamarády. Bylo jich něco přes pět milionů, proto po mě nechtějte jejich jména. Celý můj první den jsem byl na různých vyšetřeních. Prostě jeden test za druhým. Po té co jsem zdárně absolvoval všechny testy, jsem šel spát. Hned druhý den ráno mě přidělili do nějakého obalu a společně se dvěma kamarády nás zavřeli do krabičky. Možná to bude znít trochu nadneseně, ale naše krabička, teda podle mého názoru, byla nejhezčí. Zbytek druhého dne jsme strávili ve skladě. Teprve třetí den jsme se vydali na dalekou cestu. A cíl naší cesty? Obří obchod v ještě větším (obřím) městě. Jeli jsme snad celý den. Teprve k večeru nás vyložili, k mému úžasu, do nějakého dalšího skladu. Jsem na světě už tři dny a stále se válím ve skladu. Copak tohle je náš úkol? Myslím, že ne. Těsně před spaním jsem si pro jistotu promluvil se starším kamarádem a ten mě ujistil, že můj úkol teprve přijde. Nevím sice o co jde, ale docela se na to těším. Čtvrtý den. Konečně! Už nejsem ve skladu.Přendali nás do nějakého košíku. Jsem docela blízko pokladny, takže můžu poslouchat rozhovory vás lidí, ale hlavně jsem na očích. Ležím téměř na vrchu košíku. Doufám, že to nebude dlouho trvat a nějaký ten človíček si vybere naší krabičku. Hlavně aby to nebyl nějaký puberťák. Před nimi mě každý varoval. Nevím kdo jsou, neznám je. Ale musí to být asi špatní lidé. Každý kondom se jich prý bojí. Pořád nic, za celý den prošlo kolem pokladny tolik lidí a ani jeden si nevybral naší krabičku. Ba naopak. Nějaké zvrhlé dítě se v našem košíku začalo přehrabovat a já jsem se díky němu propadl téměř až na dno. Ještě teď slyším ten jeho hlásek: "Mami kup mi žvejku!", copak vypadáme jako žvejkačky? Ještě, že díky nám se nerodí tolik stupidních dítek. To by pak ten svět vypadal. Pátý den. Už ani nedoufám. Je brzo ráno, jsem ještě rozespalý. Nemůžu se probrat, sem tam po očku se podívám jestli se někdo neblíží. Zrovna teď u naší pokladny stojí nějaké dvě babky a baví se co budou vařit o víkendu. Vypadá to tedy, že je pátek. To znamená, že je čas volna a odpočinku. Snad budou mít lidé více času na sex. Možná přišla má chvíle. Je poledne a já se tady pořád válím. V našem košíku zbývá naše krabička a pak dvě další. Opět kolem nás prochází spousta lidí. Berou dvě krabičky. Zůstávám tedy jen já. Teda abych nezapomněl, já a mí dva kámoši, ale to jsou takový chcíplotinky, že se s nima ani nedá počítat. Je večer, jdu spát. Zítra začíná víkend a já už pomalu ani nedoufám. Stále si jen opakuju. Proč já? Copak jsem tak ošklivej? Nevím. Celý nešťastný usínám. Je sobota. Na světě jsem už šestý den. Připadám si jako veterán. V pytlíku mi začíná být těsno. Dnes je náš obchod otevřen jen dopoledne. Pokud si mě nikdo nevezme, tak tady skejsnu až do pondělí, protože v neděli máme zavřeno. Panebože dej ať si mě někdo vezme. Třeba i nějakej puberťák. Mě už je to jedno. Do zavírací doby zbývá slabá čtvrt hodina. V obchodě není ani noha. Ale co to nevidí má očka? Do obchodu vchází nějaký mladík za doprovodu nějaké slečinky, teda to je ale kus. A jdou k našemu košíku. Hurá,koukají se na mě. Chlapec mě bere do ruky. Ano,ano jsem v kapse toho chlapce. Ta dívka za mě zaplatila stokorunou,ale to není podstatné. Mí dva kámoši se právě vzbudili a když zjistili co se stalo, znovu usnuli. Jejich chyba. Já vytrvám. Je večer. Všude kolem svítí svíčky. Chlapec s dívkou popíjejí víno. Teď ji snad políbil. Začíná se to rozjíždět. A je to tady vyndali mě z krabičky. Teď mě vyndavají i z obalu. Panebože čerstvej vzduch. Ježiši co to se mnou dělají, teda já sem velkej. To jsem nečekal.A už to všechno začalo. Sice to bylo trochu kratší než jsem doufal, ale bylo to krásné. Připadám si takový plnější. Už se těším na další. Tak moment! Co to se mnou dělají. Ta krásná holka mě vzala a normálně mě hodila do záchoda. Jsem v hajzlu, jak výstižné. Je krátce po půlnoci a já cestuji kanalizačním potrubím. Je tady docela smrad. Je mi sedm dní a jsem na konci své životní etapy. Co se dá dělat. Všechno jednou končí a něco jiného začíná.


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (35x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář