Já vím, že na lekníny už je moc pozdní čas, ale tuhle básničku sem přidávám kvůli jedné blogérce, která si říká leknínka. Její název mě inspiroval. Snad se jí bude líbit.
Leknín
Štíhlé děvče jako proutek,
co má rádo vodní svět
Usmálo se na mě pěkně,
prý ji láká bílý květ
Leknín tvojí kráse dodá,
ještě větší noblesu
Za tvůj úsměv, moje milá,
moc rád ti ho donesu
Jenže tahle něžná krása,
bez vody hned uvadá
Já bych byla velmi smutná,
když do zítřka opadá
Tak jsem vodní růži nechal,
na jezírku plavat dál
Natrhal jsem kopretiny,
které jsem jí z lásky dal