Slovo dělá muže, známé rčení, které se jaksi nehodí na našeho premiéra. Dnes měl oznámit změny ve vládě, samozřejmě, že tak neučinil. Sliby sype z rukávu, ale jejich plnění je v nedohlednu. Jen pro připomenutí.
Slib číslo 1: Finanční spoluúčast občanů ve zdravotnictví se nebude zvyšovat.
Skutečnost: Za návštěvu lékaře, za recept, za hospitalizaci i za návštěvu pohotovosti zavedla vláda poplatky. Rychle zapomenuté předvolební sliby.
Slib číslo 2: Změny penzijního systému se dnešních seniorů nedotknou.
Skutečnost: Penze rostou mnohem pomaleji, než platy. Senioři jsou proti zbytku české společnosti stále chudší a a to nejen o peníze, ale i o iluze, že máme slušného politika.
Slib číslo 3: Případné zvýšení cen zboží a služeb bude dostatečně kompenzováno vyššími příjmy a valorizacemi důchodů.
Skutečnost: Ceny zboží i služeb skutečně vzrostly, a to často i o 50%, zatímco životní úroveň jde příkře dolů. Na kompenzaci se ale nějak zapomnělo, nebo je nedostatečná.
Slib číslo 4: Daňové přiznání bude možné podávat na jednom listu.
Skutečnost: Stačí se zeptat nějakého živnostníka na tento slib a hned vidí rudě. S daňovým přiznáním totiž zůstalo vše při starém.
Na samostatnou kapitolu by pak vydalo jeho jemné a decentní chování. Každý jistě viděl v televizi pár ukázek, které by si měl pan premiér Topolánek odpustit. Jestli se tak bude chovat i během předsednictví v EU, tak má naše republika popularitu ve světě zaručenou, ale takovou, o kterou žádný stát nestojí.