Oko za oko

Oko za oko, tohle stále ještě platí v některých zemích. Je to barbarské? Nedovedu v daném případě posoudit.

Jednatřicetiletá Íránka Amáni Bahramí byla krásná. Měla hnědé oči a kulaté tváře. Studovala univerzitu, a když se jí její obdivovatel Madžíd Movahedi jen zlehka dotkl, ohradila se, tak jak byla vychována.

Madžíd své odmítnutí nesl příliš těžko. A najednou stál proti ní na autobusové zastávce. Něco jí chrstl do obličeje tak rychle, že si toho Bahramí ani nestačila všimnout.

"Jen jsem křičela: hořím, hořím, proboha, pomozte mi někdo," popisuje žena. Po tvářích jí stékala kyselina, která jí rozežírala oči, pálila kůži v obličeji a vnikala do úst. Dnes je Bahramí slepá. Zůstal neforemný, znetvořený obličej.

Madžíd Movahedi utekl. Po dvou týdnech se ale sám udal na policii a poslední čtyři roky strávil za mřížemi. Je Íránec a věděl, jaký trest ho může čekat.

V Íránu mu totiž výjimečně hrozí totéž, co způsobil své oběti. Podle tradičního islámského práva se může vykoupit penězi, ale domluvit se musí jeho rodina s obětí nebo jejími příbuznými. K tomu většinou dojde, ale Amáni odmítla a trvala na odplatě "oko za oko".

A soud její požadavek nejen přijal, ale také tento týden zamítl Movahediho odvolání proti rozsudku. Ten tak definitivně zní: oslepení obou očí pomocí kyseliny.

Jediný, kdo jej může ještě zachránit, je sama Amáni. Ta to však nemá v úmyslu. "Pokud bych tomu zabránila a došlo k dalšímu útoku kyselinou, nikdy bych si to neodpustila," řekla. Podle jejího právníka bude rozsudek vykonán během několika týdnů.