Já jsem Vám říkal, že mám plno básniček. Tak si dáme jednu něžně smutnou. I takové občas píšu.
Mořská panna
Krásná je ta vodní panna,
oblečená v perloví
Když se v moři koupe z rána,
srdce mnohé napoví
Křehká je jak pěna bílá,
jež se časem rozplyne
Kouzelná a něžná víla,
s úsměvem mi pokyne
Já ji šeptám lásko moje,
což mi Neptun závidí
Nech si zajít chutě svoje,
náš svět ten je bez lidí
Tak se moje štěstí zhouplo,
sotva vlastně začalo
Moře teď nám trochu stouplo,
její srdce plakalo