Tohle deštivé počasí a povodně je tak dobré pro hastrmany. Tak přidávám básničku o jednom zelenáči, který se nám zamiloval. Jak to dopadlo... Snad se bude líbit.
Vodnické námluvy
Sedí děvče, nohy v tůni,
písničku si brouká
Na vrbě zas vodník trůní,
mlsně na ni kouká
Na rukou já bych ji nosil,
dal ji vše, co chtěla
O polibky tuze prosil,
dobře by se měla
A tak rychle kapra lovil,
hned jí ho chce dáti
Nabídku jak on vyslovil,
děvče do něj mlátí
Kdepak láska, vodní pane,
to by byla chyba
Moje srdce láskou plane,
ty studíš jak ryba
Dalších slov už není třeba,
chlapec její přišel
Co tu kváká ten dareba,
snad jsem špatně slyšel
Prchnul vodník do hlubiny,
pod jezem se skrývá
Už ho přešli laskominy,
jen se smutně dívá