Tak si zase dáme chvilku poezie. Napsal jsem básničku o hezčí polovině světa, respektive o tom krásném svůdném tělíčku, které nás láká a svádí.
Tělo ženy
Tělo ženy, moji drazí,
platí dnes i příště
Je vám krásné až to mrazí,
láskyplné hřiště
Tam se často zápas svádí,
boje jsou to milé
Atleti se vydovádí,
vždy si vedou čile
A když další boj už není,
což prý někdy vadí
Taktika se jenom změní,
povrch se pak hladí
Omezovat vybavení,
to se vážně nedá
Neboť tohle potěšení,
jiný atlet hledá