Hodraka.........SF povídka

8. září 2006 | 20.06 |
› 

Něco pro ekology.

Drak Horác mohutně zívl a podrbal se šupinatou pazourou na propadlém břiše. "Který mamlas tvrdí, že spánek nahrazuje jídlo," zabručel a otráveně si odplivl plamennou jiskrou. Několik lístečků vzplálo, ale skomíravý ohníček rychle skončil, protože v jeskyni, díky neustále mrzuté náladě jejího obyvatele, byly jen očouzené kameny.

"Zatracenej život," zahromoval a tesklivě se zaposlouchal do bouřlivé rapsodie prázdných útrob.

"Žral bych žral," meditoval, "ale kde vzít princeznu, a to nemluvím o tom, že by měla být neposkvrněnou pannou."

Další symfonie bouřícího se žaludku rozvedla monolog.

"Panna - čert vem tenhle jemný detail. Sežral bych i služebnou, co se povyráží s lokaji."

Horácovo sebetrýznění dostoupilo vrcholu, když si vzpomněl na krásnou, byť pohříchu deflorovanou baronesu z Verheimu, jeho poslední večeři. Za tento přestupek byl potrestán dvousetletým spánkem. Trest se mu zdál příliš velký. Znal nejméně tucet draků, kteří s gustem slupli celou řadu neurozených dívek, o jejichž poctivosti by snad nezapochybovalo jen mentálně zaostalé batole, a žádný nebyl potrestán. Velká rada vždy přimhouřila oko, jemu však přitížilo to, že baronesa byla určená jako menu pro kolegu zasedajícího ve sněmu. Takovýhle přečin nebyl tolerován a všichni členové trvali na exemplárním trestu, aby byla uchráněna jejich privilegia. Horác tedy prospal dvěstě let ve své jeskyni a venku se zatím vše změnilo k nepoznání.

Pokud chtěl v novém světě zůstat na živu a nestat se degenerovaným vegetariánem, nemohl se ohlížet na prastarý dračí kodex a musel žrát vše, co bylo k mání. Klesl sice v dračí hierarchii až na samý konec a jako mrchožravý drak ztratil své výsady, ale kdo by toho dbal, když mu kručí v břiše. Ostatně, kde je Velká rada? Kde je starý Jednozub či silný Ohňodrak? Všichni zmizeli v nenávratnu, pobiti rytíři, kouzly, jedy i magií.

"Jsem sám, navždy sám." litoval se Horác a soukal se z jeskyně, aby si protáhl křídla.

Temná noc byla jeho přítelem a skryla ho před zraky nebezpečných lidí, kteří drakům nijak nefandili. S funěním vzlétl do výše, kroužil nad lesy, loukami a hledal něco k smědku. Pošlá kráva, ovce - jakákoliv zdechlina by byla vítanou pochoudkou, ale nenašel nic, čím by se nasytil.

Hlady mučený Horác si znovu a znovu pohrával s myšlenkou vyplenění jatek v nedalekém městečku. Úspěšná akce slibovala hojnost potravy, zároveň hrozilo, že uvede na jeho stopu šiky nepřátel dychtících po jeho kůži. A tohle riziko nehodlal v žádném případě podstoupit. Jen velmi nerad opustil vidinu čerstvého masa a s jistou nechutí se pustil do realizace dalšího plánu.

Přežít v dnešní době znamená, smířit se s novou realitou.

Osamělá vilka na konci vesnice byla jeho cílem. Zlehka dosedl na dvorek, na chvíli zaváhal, ale pak odhodlaně vstrčil hlavu do otevřeného okna. Špatný odhad velikosti způsobil drobnou újmu na vzhledu domu, doprovázenou příslušnou zvukovou kulisou.

Zloději! Marek Skalický vyskočil z postele, ozbrojil se baterkou a budíkem, v nouzi nejvyšší mohl posloužit jako vrhací zbraň, a rázně zamířil do kuchyně, odkud se ozývaly prapodivné zvuky.

Proud světla se zastavil na Horácově hlavě ozdobené vybouraným okenním rámem a strženými záclonami. Mladý muž vytřeštil oči a bez hnutí sledoval dlouhý jazyk šmejdící v ledničce.

"Drak," zaúpěl tiše a vzápětí omdlel.

Když se probral a hrůzný obraz nezmizel, s nesmírným úsilím vyrazil: "Kdo jsi?"

"Horác," vydechl drak jemně, aby nepobořil další zdi.

"Neboj se," dodal konejšivě, jakmile ucítil zápach vycházející z mužových kalhot.

"Já já se ne ne nebojím," vyhrk Marek nepřesvědčivě a pro jistotu dodal: "Nejsem přece žádná princezna ani neposkvrněná děva."

"Tyhle věci jsou už dávno pasé," ušklíbl se Horác, a když viděl, jak muž bledne, neváhal s nabídkou. "Mám pro tebe kšeft, člověče."

"Kšeft?" špitl Marek. "Proboha jaký?!"

"Velký," ujišťoval Horác spiklenecky. "Všichni z toho budeme mít užitek."

"Tak se vymáčkni," zvedala se odvaha Markovi.

"Co děláte s uhynulými zvířaty a starými potravinami?"

"Likvidujeme je v kafilerce. Co s tím?"

"Mohl bych je likvidovat já."

"Ty? Jak."

"Žral bych je," sklopil Horác zrak.

"A konzervy?"

"Trocha plechu," frkl Horác opovržlivě. "Určitě nejsou pevnější než rytířské brnění."

"Nejsou," připustil Marek, "ale jistě si zkazíš žaludek."

"Phe! Víš ty, co snese dračí žaludek!"

"To nevím, ovšem vím to, že nemohu vylepit plakáty: Veškeré zbytky a uhynulá zvířata seřere zdarma drak Horác."

"Proč zdarma?"

"Máš pravdu, za likvidaci se platí, ale stejně to nejde. Prostě dnes už draci neexistují."

"Já existuju," ohradil se Horác dotčeně.

"Snad se mi to jen zdá," zarazil se Marek. "Fuj!" vykřikl a zuřivě si otíral tvář olíznutou drsným jazykem. "Straštně smrdíš!"

"Tak vidíš, že se ti to nezdá. Ostatně ani ty nevoníš po růžích."

"Kapku jsem se připosral," přiznal Marek těžko zatajitelný fakt.

"Nejsi první," uculil se Horác. "A teď k naší věci. Postavíš velkou budovu, kde budu já, a násypku. Tou mi budete shazovat všechen poživatelný odpad. Přímo před tlamu," zasnil se pohublý drak.

"Víc nic?"

"Ještě si budeš muset opatřit nějaké povozy. Raději více."

"A to všechno zvládneš?" zeptal se pochybovačně.

"Bez obav. Sežeru vše, úplně bezezbytku."

"No jo," zarazil se Marek. "Jenže když tolik sežereš, potom i hodně vyse... co s tím?"

"Dračí lejno je vynikající hnojivo. Zařídíš kompostování, balení a prodej."

"Ty jsi opavdu jednička. Ekologicky čistá, bezzbytková likvidace odpadků. Za to nás pochválí i Zelení."

"Zelení nebo modří, hlavně, že nebudu hladovět."

"Víš kamaráde, na jednu maličkost jsi přece zapomněl. Peníze. Kde seženu peníze na pozemek, stavební povolení, halu, auta a úplatky? V tom je, ty přerostlá ještěrko, hlavní problém."

Horác si zamyšleně drbal tlamu o zeď, až se domek nebezpečně rozkýval.

"Můžeme to odpískat," povzdechl si Skalický. "Všechno je na prd, pokud nemáš prachy. Těch pár mizerných tisícovek, co mám na knížce, nestačí, a na tuhle mírně poničenou chalupu," střelil vyčítavým pohledem po Horácovi, "nám banka potřebný úvěr nedá."

"Peníze," zafuněl drak, až spadaná omítka zavířila a málem jeho společníka udusila. "Mám klenoty. Škoda, že jsem ty první krasotinky slupl i s jejich kamínky."

"Šperky," ožil Marek. "To by nám mohlo vytrhnout trn z paty. Jakou mají cenu?"

"Já se ve finančních otázkách nevyznám."

"Přines je, ať víme jak jsme na tom."

"Poleť se mnou," nabízel se Horác. "Rád tě svezu."

"Trpím závratěmi," vymloval se Marek z obavy, aby snad Horácova žravost nezvítězila nad společnými zájmy.

"Zítra večer jsem tady," loučil se Horác a opatrně vytahoval hlavu z okna. Nová, pouze půlmetrová prasklina byla výmluvným důkazem jeho snažení.

Marek Skalický sledoval dračí siluetu až do chvíle, kdy se mu ztratila v tmavém mraku. Potom vytáhl láhev vodky, nějakým zázrakem zůstala neporušená, a mohutně si přihnul.

Příští večer si to Horác přifrčel s velkou truhlou.

"Bude to stačit?" zeptal se skromně, když víko odskočilo.

O Marka se pokoušel infarkt. Svítivé klenoty představovaly bohatství, za které by mohl postavit nejen továrnu, ale i město s krytými bazény a tenisovými kurty.

"Bude. Určitě bude," ujistil Horáce a v náhlém záchvatu radosti dal tomu ošklivákovi hlučnou pusu.

Továrna na likvidaci odpadků a výroba baleného hnojiva nevídaně prosperovala. Obchody rostly a její majitel si spokojeně mnul ruce. Horác byl k nezaplacení, a jeho žravost překonala i nejbujnější fantazii. Jestli někdy draci vedli knihu rekordů, musel Horác patřit k šampiónům. Jediné, co Markovi způsobovalo starosti, byla nutnost utajit výrobní technologii. Odmítal odborníky, zamítal žádosti o exkurse i zájemce o koupi továrny, která se honosila velkým nápisem HODRAKA. Horácova dračí kafilérie byla unikát, a jako taková jím měla zůstat navždy

"Děláš záslužnou práci, bumbrlíčku," pochválil Marek svého společníka i přítele. "Za tohle ti lidé nějakého toho sežraného feudála jistě odpustí."

"Myslíš?" zavrtěl se radostí mírně otylý drak. "Snad už bych se nemusel skrývat."

"Koukni, Horáci, feudála ti snad odpustí, ale zcela jistě ti neodpustí tvůj původ. Prostě v dnešní době nemá drak místo."

Horác posmutněl, složil hlavu na tlapy.

"Myslím to s tebou dobře, moulo, a nemysli si, že je to jen kvůli penězům. Těch už mám dost."

"A odpadků je taky dost. Marku, chtěl bych Ti navrhnout výstavbu dalšího podniku."

"Co do něj dáme, trdlo?"

"Docela nedávno jsem zachytil jisté signály," šeptal Horác tajemně. "Nejsem sám, chápeš?!"

"Další drak? Gratuluji, parťáku!"

"Drak ne, ONA. Laurina," Horácovy oči zářily jako uhlíky.

"Já ti to přeju, kamaráde. A tu druhou továrnu rád postavím."

"Jen aby stačila," strachoval se Horác. "Víš, Marku, blíží se doba kladení vajec."

"Ty mizero," pohrozil mu Marek Skalický prstem. "Ty mě snad donutíš k tomu, že tuhle naši tajnou technologii budu muset začít vyvážet."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.04 (26x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře