Vesele u soudu 2

Dnes je Silvestr a to je takový veselý a bláznivý den. Proto přidávám pár povedených hlášek ze soudních síní tak, jak je napsal sám život. Doufám, že Vás i dneska pobaví.

Že se objevil u mě v ložnici, mě ani tak nepřekvapilo, jako spíše to, že tam vjel na traktoru Zetor.

Soudce jen stěží uklidnil přítomné v soudní síni. Napomíná je: ,,Další osoba, která naruší průběh přelíčení, bude muset odejít domů!' Na to obviněný: ,,Hurá!'

Čistokrevného psa mi odcizili a upraveného na česneku snědli. Ale když jsem na nich požadoval dva tisíce korun, křičeli, že takovou drahotu nemají ani v Intercontinentalu, a vyhodili mě i s rodokmenem.

Odsouzený namítá: "Já přece nemohu odsedět třicet let. Vždyť je mi pětašedesát!"
"To nevadí", uklidňuje ho soudce, "uděláte co budete moct!"

Stál na chlívku a díval se oknem na ženy, jak se sprchují. V tom jedna z nich náhle vykřikla a on se propadl mezi kozy paní J. S.

Soud nemohl odsoudit J.K. za znásilnění, neboť v místě pro toto určeném není pro takový čin dostatek místa, což je soudu z vlastní zkušenosti známo.

Soudce k obžalovanému: "Chcete uvést nějaké polehčující okolnosti?"
"Ano, chtěl bych říci, že už jsem byl třikrát trestaný a vůbec to nepomohlo!"

Můj syn je sice velkej darebák, ale ne zas takovej, aby se musel bavit s Váma, pane prokurátore.

Šla jsem do prodejny si nakoupit. Při nakupování jsem si uschovala do kapsy bundy láhev Alpy z důvodu, jelikož tam byla prodavačka, která mě už jednou chytila, a já jí chtěla udělat radost.

Prohlašuji na čisté svědomí, že Ištván byl u mě celou noc, ale jestli spal u Jolany, tak to mu nedaruju a můžete si to škrtnout i s alibim.